Martyrium
- román o životě Cyrila Musila
Martyrium
je pro mě jednou z nejdůležitějších knih,
jaké
jsem kdy četl. Bylo mi ctí, přeložit ji do angličtiny. Kniha
poskytuje nový pohled
na málo
známá, ale přitom klíčová
fakta z období,
kdy Německo okupovalo Československo, i později, kdy byl
celý svět rozdělen Železnou oponou. Dozvěděl
jsem se hodně o tom, čeho jsou
lidé ve zdeformované době schopni,
jak odporné činy sami před sebou
dokáží omluvit.
Že se naprosto vše může náhle změnit, včetně
vnímání toho, co je a co
není
morální. Kniha
na konkrétních příkladech
dokládá, jak
se v různých režimech proměňují, či
spíše
odhalují, charaktery lidí, ale
také, že se stateční
nenechali zlomit za žádných okolností.
V tom je toto
mimořádné dílo
nadčasové a velice poučné.
Martyrium věrně rekonstruuje
život skutečných
osob a
průběh skutečných událostí. Spisovatel
Hynek
Jurman zkoumal archivy a vyslechl
přeživší svědky,
aby v literární formě zprostředkoval
dobu a život
velice zajímavého člověka, sportovce,
reprezentanta v běhu na lyžích a
odbojáře ze
druhé světové války. Cyrila
Musila (1907–1977), kterého považuje za
nejstatečnějšího člověka z Vysočiny. Podklady o
studnickém rodákovi, který
byl během druhé
světové války zapojen do
partyzánského hnutí proti nacistům a
riskoval
životy celé své rodiny, shromažďoval téměř
čtvrt století. Kniha Martyrium
aneb Kulak studnický byla slavnostně pokřtěna
17.
listopadu 2017 ve Staré radnici ve Žďáře nad
Sázavou.
Velkou zásluhu na
anglickém vydání biografie
má Marian
Pliczka, Čechoameričan, jehož otec je v knize
také
zmíněn. Došel k přesvědčení, že s
tímto
příběhem by se měli seznámit i čtenáři
v
Americe. Začal proto hledat vhodného překladatele a
řízením náhod se dostal
ke mně. To, že znám autora osobně, nehrálo ve
výběrovém řízení naprosto
žádnou
roli, pan Pliczka to nevěděl.
Nicméně mě potěšilo, že Hynek Jurman konečnou
volbu
překladatele schválil. :-) Mezitím nastala
"koronavirová krize", která doslova
rozmetala
běžný pracovní režim a
veškeré
plány, nicméně projekt se ani ve
ztížených
podmínkách nezastavil. Můj překlad
knihy do angličtiny,
na kterém jsem pracoval v úzké
spolupráci s
rodilou mluvčí, byl dokončen 11.
června 2020.
Následně, 23.
února 2021, byla anglická verze (Martyrdom)
vydána v USA ve
formátu pro Kindle i jako paperback.
S
Hynkem Jurmanem
jsem se poprvé setkal krátce po
Sametové revoluci,
na výletě s cestovní
kanceláří Santini Tour
ze Žďáru nad Sázavou. Po zhroucení
Komunismu
lidé nadšeně užívali nově nabytou
svobodu a houfně
cestovali do dříve zapovězených zemí.
Jó, to byly časy! Zlatá
devadesátá
léta. Delegátem cestovní
kanceláře
tenkrát byl
právě Hynek Jurman. Role průvodce mu sedla. Po cestě ze sebe
sypal jednu
bláznivou historku za druhou, celý autobus se
pořád řehtal a cesta vesele ubíhala... :-)
Některé
z těchto veselých, ale i zcela vážných
nebo
smutných příběhů, jsem později četl i
v jeho
knihách, kterých napsal na tři
desítky,
např. Smírčí
kameny na Vysočině, Pernštejnský
tis, Jak
to bylo s partyzány, Být za
vodó, Ve
znamení zubří hlavy. Z knih
i webových stránek autora (odkaz
níže) je zřejmé,
že nesnáší
příkoří,
násilí, bezpráví a
nespravedlnost.
V průběhu let jsme se zdravili
na různých kulturních akcích. Při
našem posledním setkání v
Bystřici nad Pernštejnem,
to už jsem na překladu Martyria pracoval, mi Hynek Jurman líčil,
na jaké těžkosti a nezájem ze strany
oficiálních míst v
České republice
narážel (více na webových stránkách
Hynka Jurmana: jurman.wz.cz). Pomoci se mu dostávalo vždy až od
"obyčejných" lidí, u nás i v
zahraničí. V
Kanadě osobně zjišťoval
podrobnosti o Cyrilově
životě, mluvil s jeho bývalými sousedy a
opravil chyby,
které byly publikovány dříve. Cenné
informace z první ruky mu poskytl i George
Brady z Nového
Města na Moravě, který také zakotvil v Kanadě a s
Cyrilem
se znal.
Martyrium
je v mnoha ohledech dojemný a
strhující příběh.
Zároveň se pro mě jednalo o návrat do
rodného
kraje, protože popisovaná místa
i některé ze
zmiňovaných rodin sám znám. Například
ve školní lavici jsem seděl s vnukem Otakara
Německého, prvního československého
mistra světa v
klasickém lyžování, který
je v knize
také vzpomenut. Na Pasecké
skále, pod kterou
se Cyril scházel se svou budoucí nevěstou, jsem
byl
nesčetněkrát. Brigádničil jsem jako průvodce na
hradě
Pernštejně. Pracoval
jsem ve firmě Sporten, vyrábějící
lyže, jejichž
historii se kniha na začátku věnuje. Vysočina je krajinou
mého mládí. Při
čtení knihy jsem si nemusel nic představovat; živě jsem
vše viděl před sebou.
Díky Hynkovi Jurmanovi, Marianovi Pliczkovi a
dalším lidem, kteří nedopustili, aby
byla pravda
překryta lží, se můj vztah k Vysočině ještě
více
prohloubil.
Cyrilovým
osudem bohužel nebylo vrátit se k
životu obyčejného farmáře ve vesnici Studnice.
Jeho statečnost nebyla
oceněna; komunisté
ukázali, že nejsou o
nic lepší, než
nacisté. Netolerovali nesouhlas se svou
politikou
znárodňování, a už
vůbec ne od respektovaného sportovce, který
úspěšně reprezentoval
Československo na mezinárodních
soutěžích. Nepomohlo mu, že byl hrdinou
protifašistického odboje, že
pomáhal ruským uprchlíkům,
partyzánům
i komunistům.
Že se svou ženou Růženou zadarmo dlouhodobě ukrýval a živil
odbojáře
a členy
paravýsadků, že poskytl druhý domov
mnoha nešťastníkům hledaným nacisty,
že
běhal
jako spojka, šifroval zprávy,
přenášel
radiostanici a necouvl ani před přestřelkou. Znelíbil se,
protože nechtěl spolupracovat se Státní
bezpečností (StB) a donášet na
své druhy z
odboje.
Navzdory
tomu, že za války zachránil mnoho životů,
byl Cyril 8.
srpna 1949 zatčen,
mučen a odsouzen ve zinscenovaném
procesu ke dvaceti rokům žaláře. Nevzdal
se, z přísně střeženého
"nápravného zařízení" utekl
i se
zlomeným chodidlem. Pěšky
došel v mrazech bez
pořádných bot
až do Vídně, kde se dlouho léčil z
následků
prožitého utrpení. Nový domov
našel na
druhém
břehu Atlantiku,
stejně jako statisíce dalších
uprchlíků z
nesvobodného bloku,
kde byla
hodnota lidského života mizivá.
Komunisté
se pomstili alespoň na jeho rodině, která v
socialistickém Československu musela žít
ve
strašných podmínkách.
Životy
nevinných lidí byly zničeny, přirozené
vztahy
rozvráceny. Cyrilův
rodný
statek a penzion, kde ukrýval za války
odbojáře,
byl rozkraden a zdevastován. Vše je podrobně
popsáno v Martyriu. Na žádný
z těchto
zločinů by nikdy
nemělo být zapomenuto.
Mezitím
v Kanadě, Cyril
začal znovu.
Nejdříve
bydlel ve stanu a živil se střílením
vlků; za odevzdaný vlčí ocas dostával
pět dolarů.
Vystřídal několik dalších
zaměstnání, ale když se doslechl, že
poblíž
Collingwoodu na břehu Huronského jezera v provincii Ontario
vzniknou lyžařské sjezdovky a stezky, přitáhlo
jej to
jako magnet. Ach, lyže! Ani zde nebyly začátky
lehké;
první postavený dům
mu rozmetalo tornádo a odneslo všechno
cenné.
Postupně se však vzmohl, vystavěl motel, půjčovnu a opravnu
lyží. Vedl i
lyžařskou
školu a trénoval kanadskou reprezentaci.
Komunisté
mu cenzurovali
korespondenci, dopisy
přicházely otevřené a začerněné. O
tom, jak se
daří jeho manželce, dvěma dcerám,
příbuzným a
přátelům, měl jen kusé
zprávy. Stýskalo
se mu po Vysočině, do vlasti
se
však vrátit nemohl.
Zahořkl,
útěchu se snažil najít v alkoholu.
Svůj motel
nakonec prodal za zlomek hodnoty a lyžařský resort pod
Modrými horami, který pomáhal
vybudovat, navždy
opustil. Poslední dny
svého
života strávil osaměle v půjčené chatrči,
společnost mu dělal jen
věrný pes Napoleon. A bylo to vytí psa, co v
dubnu 1977 usedlíky
v okolí upozornilo, že něco není v
pořádku. Okolnosti
Cyrilovy smrti ve věku
nedožitých 70 let
zůstávají
nevyjasněné.
Některé
činy nejdou odčinit, čas nejde vrátit. Alespoň,
že Penzion
Cyrila Musila je v současné době opět v
provozu. Vede jej Cyrilova dcera, Dagmar Šafrová.
Několikrát jsem se tam zastavil.
Další
dobrou zprávou je, že po
úspěchu knihy v Americe se nyní
dokonce objevuje možnost
převedení příběhu na filmové
plátno (zaklepávám). Také
by bylo
úžasné, kdyby na základě
anglické verze,
která je rozšířená o
další
dokumentární fotografie z
rozsáhlého
archivu Hynka Jurmana, a
která oproti českému vydání
obsahuje i
několik drobných
aktualizací, vznikly překlady
do dalších světových jazyků. Protože
poselství knihy je
naléhavé a trvalé.
Martyrium
je kniha, kterou by si měli lidé přečíst
zejména
dnes, kdy jsou lidská práva stále
více
omezována pod záminkou boje proti terorismu,
nenávisti, dezinformacím nebo
čínskému viru. Neměl
bych být překvapen. Vzpomínám, jak po
revoluci profesorka
latiny na
gymnáziu v Novém Městě na Moravě (na
tehdejší "reálce" studoval i Cyril
Musil) mluvila
o "kyvadle dějin",
které se neustále hýbe doleva a
doprava, doleva a doprava... Nádherná
svobodná
devadesátá léta považovala za pouhou
dočasnou
anomálii. Měla bohužel pravdu.
Zdá se, že kyvadlo
společenského
vývoje se po období optimismu a svobody
opět
překlápí do opačného
extrému. Cyril Musil by se zděsil, kdyby se
dnešní doby dožil. Jako
bychom zapomněli na krutosti totalitních režimů.
Proč
opakujeme stejné chyby a doufáme v
odlišné
výsledky? Jsme odsouzeni ke znovuprožití
bolestivých lekcí? Budeme muset za svobodu znovu
bojovat?
Tyto otázky mě znepokojují. Kéž tato
dobře
napsaná biografie pomůže současný
neutěšený
trend
zvrátit.
Napsáno:
21. 3. 2021
|