Štírius:
Tulení tulení (překlad písně do
angličtiny)
|
TULENÍ
TULENÍ V obraně nejsme příliš udatní, roztomilejší víc než ostatní. Nejsme ryby, nýbrž ale savci, na souši pomalý, však zdatní plavci. Kořistí snadnou jsme lovců, terčem hapiků a bodců. Žili jsme si tady nerušeně, užívali zmrzlých krás, Než začali jste nevzrušeně, surově zabíjet nás. Miliony let, obýváme zdejší led. Žil tu i můj děd, strýc a mých bratrů pět. Ti všichni už jsou dávno v pánu, stali se terčem kůželačných plánů. My totiž ty poslední roky, tady potkáváme cvoky. A říkáme jim pytláci, Vy jste pěkný - - -. Vymíráme pro to co se nosí, děti trpí a o život prosí. Přál bych Vám slyšet jak o život prosí! Máte zbroj, boty my jsme jen bosí, to se Vám bezbranné snadno kosí. Tulení tulení, dávno tady už není. Běsnění snad změní, až zákonu schválení. Křičíme ať zasedne ke stolu, v oblecích konečně už pospolu. Jakási ta evropská unie, než nás ten lov tu všechny vybije. Kdo se dívat má, jak se trápívá. Jen bolest vnímá, už se nehýbá. Led, červený sníh, zlomyslný smích. Nářek zraněných, hrůzou na nás dých. Krása polární záře, má dvě rozdílné tváře. Je nás tu stále méně, chtějí zničit naše plémě. Nejde o mě rodu stařešinu, na smrti mláďat mají lidé vinu, Zaživa stahují z nich kožešinu, na míle cítíme tu člověčinu. My tu máme právo žít, chceme živé děti mít. Chceme čistou vodu pít, v klidu spát a v klidu bdít. Pro nás záchrana tu není, když nám hrozí vyhubení. Vy chlapi tlustí! Vy hubení. S kudlou v ruce vyhulení, lovíte naše pokolení. Smrt je noc i světlo denní. Tulení smutnění, je už tu jen k vidění. Běsnění snad změní, obrat v lidském smýšlení. Každý den a to nezdá se mi, zažíváme peklo na zemi Spím a už teď zase mám, ten strašlivý a příšerný sen. V šílenství náhle spatřívám, červenou zbarven celý den. Červené bylo ostří nože, kapky z něj stékaly můj bože. Červené byly stopy nohou, lidí co za to mohou. Červená byla barva ledu, tu hrůzu popsat nedovedu. Červená byla taky na sněhu a to byl konec příběhu. Úlekem z toho snu, mžikem jsem se vzbudil. A nůž mě na mých zádech, chladným ostřím studil. A já v tu chvíli věděl sem, že ten můj sen, je dnešní den Pár slaných slz mi z očí tmavých teče, ránu smrti mi zasadí v kleče. Bolestí tělem mým zmítají křeče, poslední myšlenka se mou myslí vleče. Až uloví poslední mládě, vezmou ho do plovoucí duté kádě. Od toho roku léta páně, zbudou tu jen pusté bílé pláně. Tulení smutnění, ani to už tu není. Hromadně vršení, tvorové z kůže stažení. Života zbavených, tělesných trosek habaděj. Život z očí vyšuměl, je v nich jenom beznaděj. Tulení tulení, už není, už není. |
SEAL
HUGGING We're not too brave, but cuter than others. We're mammals, not fish, slow on land, able swimmers. Easy prey for hunters, targets of harpoons and spears. We lived here in peace, enjoyed the frozen beauty, before you cold-bloodedly, began to exterminate us. For millions of years we inhabited this ice. My grandfather lived here, my uncle and five brothers too. All of them long with the Lord, victims of money-grabbing schemes. Today we see only nutcases here. And we tell them: “Poachers, what bastards you are!” We're dying out for fashion clothes, our children suffer, they beg to live. I wish you could hear their pleas to live! You have weapons, boots, we're barefoot. How easy for you to kill the defenceless! Seal hugging, is no more. Maybe the frenzy will end, after the law is passed. We scream for the EU in suits to agree at last, to sit at one table, before the hunt kills us all. Who is there to see our suffering? Pain is only felt until we no longer move. Ice, red snow, wicked laughter. The cries of the wounded, fill us with horror. The beauty of aurora has two different faces. There are fewer and fewer of us, people want to destroy our species. It is not I, family patriarch, but they who are to blame for our cubs' deaths. They strip the skin from little ones while still alive, We smell human crime for miles around. We’ve got a right to live here, we want our children to stay alive. We want to drink clean water, sleep in peace and wake without fear. No salvation for us, threatened with extinction. You fat cats! You thin ones! Drunk, bloodthirsty, knife in hand, you hunt our race. Death comes by night and in daylight too. Seal mourning is all there is now. Only a change in human thinking can halt the frenzy. Daily, and I'm not imagining, we experience hell on earth. I sleep and again I have the terrible, horrible dream. In the madness I suddenly see, the whole day turning red. Red is the knife blade, red drops run down, oh Lord. Red are the footprints of the guilty. Red is the colour of ice, I can't describe the horror. Red is also the snow, and the dream ends. I wake in shock from the dream to feel a knife on my back, its chill blade. In that moment I know my dream is true today. A few salty tears flow from my dark eyes, I take the punch of death on my knees. Painful convulsions shake my body, and final thoughts fill my mind. After they get the last cub, take him to the hollow floating tank, after that, only barren white plains remain here. Seal mourning is no more. Creatures stripped of skin piled in heaps. So many corpses deprived of life. Life faded out of eyes, filled only with despair. Seal hugging, no more, no more. |