41. Cesta ke světlu se zdá tmaváKdyž
se o Tau dozví rozumný člověk,
pilně se snaží žít s ním v souladu. Když se o Tau dozví obyčejný člověk, někdy se jím řídí, jindy ne. Když se o Tau dozví hlupák, nahlas se mu vysmívá. Kdyby nebylo vysmíváno, nebylo by Tao tím, čím je. Jak praví staré rčení, dosažení nejlepšího trvá nejdéle. Kdo kráčí k Tau, jako by se vracel, kdo očekává hladkou pěšinu, narazí na výmoly, kdo už se vidí na konci, zjistí, že je na začátku, kdo se domnívá, že cestu zná, sešel z ní. Kdo je čistý, považuje se za špinavého, kdo je ctnostný, je ve svých očích nedokonalý, kdo je moudrý, působí nejistě, kdo má co říci, mluví tiše. Nejhlubší propast je bezedná, nejširší moře je bezbřehé, největší forma je beztvará. Tao je skryté a nedefinovatelné, přesto vše vyživuje a zdokonaluje. Nekonečný okruh: předchozí kapitola / následující kapitola:
|